CHAPTER ONE

4. srpna 2010 v 19:23 | Adee |  4 AM Forever: Jared Leto Love Story
S hodně vělkým zpožděním ale přece jenom. Kvůli FF musím vynechat článek,  který jsem chtěla napsat. No to nevadí :). Snad se bude líbit (respektivě: snad bude můj překlad ke čtení :D).

Uteč.
Cloude, proč jsi neutekl?
"Robie?"
"Cloude?" Zašeptala jsem.
"Ne, Robie. To jsem já, Jacoby."

Zívla jsem, přetáhla si peřinu přes hlavu a lehla si do klubíčka.
"O, taky tě rád vidím." Řekl Jacoby vesele.
Vystrčila jsem pravou ruku z pod peřiny a ukázala mu prostředníček.
"Tsss."
Znovu jsem zívla a strhla peřinu z obličeje.
"Jakto, že máš tolik energie?"Zeptala jsem se s přimhouřenýma očima, protože si ještě nezvykly na světlo, které bylo v pokoji.
"Ehm, to je asi kvůli tomu, že jsou 3 hodin odpoledne a já jsem , jako normální lidi,
vstával před několika hodinama."
Zasmála jsem se.
"Jasně, jako kdyby tys byl normální… cože, to je vážně tak pozdě?" Poškrábala jsem se na hlavě, čímž jsem si rozcuchala vlasy ještě víc, než byly.
"Ano madam, a navíc máme hosty."
"Hosty?" Rychle jsem si sedla. Najednou jsem byla vzhůru. Jacoby se začal smát.
"Jsi v pořádku, Robie? Nesnášíš hosty a jsi Miss Nespolečenská, ne?"
"Jo, ale ještě si mě to nenechal dopovědět. Chtěla jsem jen říct "rychle je dostaň ven z mého domu." Řekla jsem.
Jacoby byl trochu sarkastický, ale měl pravdu. V poslední době jsem byla hodně nespolečenská. Byla jsem ráda, že mě navštěvují lidé, to ano,
pomáhalo mi to udržet duševní rovnováhu. Neměla jsem nic proti hostům, jen… V posledních týdnech my bylo na nic, bylo to kvůli mým narozeninám, protože to mohly být také Cloudovi narozeniny. Nemohla jsem si své narozeniny užít naplno, protože jsem se cítila, jako by mi půlka chyběla- Cloud. Tak jsem trávila svůj čas v pokoji a nechtěla nikoho vidět.
Ale teď jsem se cítila lépe, byla jsem jako
u vytržení přivítat hosty. Jacoby chtěl, abych se cítila dobře, proto ty sarkastické komentáře- musela jsem se jim smát.
Jacoby se na mě usmál a rozcuchal mi vlasy.
"Jsem rád, že se cítíš lépe, moje malá sestřičko."
Našpulila jsem pusu.
"Nejsem žádná malá sestřička, jsem jenom o 4 měsíce mladší než ty!"
"Přesně tak, takže jsem nejstarší. Tvůj velký bratr."
"Ano, jsi docela velký." Zasmála jsem se.
"Říkáš, že jsem tlustý?!"
"DĚTI, OBĚD." Zavolala April z kuchyně.
"Jdi z mého pokoje, musím se převléknout." Vstala jsem z postele a strkala Jacobyho ze dveří.
"Ještě jsem.." Zavřela jsem dveře "-s tebou neskončil."
"Taky tě miluju brácho!" Zakřičela jsem přes dveře.
Slyšela jsem, že Jacoby něco zamumlal a usmála jsem se.Přešla jsem k šatníku a vytáhla jsem roztrhané džíny a tričko Billy Idol a spolu se spodním prádlem jsem oblečení hodila na postel. Sundala jsem si košili a koutkem oka jsem zahlédla odraz v zrcadle. Otočila jsem se a pohlédla do zrcadla. Povzdechla jsem si, ano- zase jsem se dívala na svůj plochý hrudník.
Ano, čtete dobře, mám plochý hrudník. Andělé neměli prsa, což byl důvod, proč si mě všichni pletli s klukem. Všechno ostatní na mém těle bylo holčičí. S plochým hrudníkem jsem se už smířila, pohled do zrcadla přinesl akorát smutné vzpomínky.
Přestala jsem se dívat do zrcadla a oblékla se. Usmála jsem se a nátáhla se pro svůj Ipod. Za chvíli mi už hrála Dancin' With Myself a já tancovala po pokoji. Nakonec jsem zamířila ke dveřím. Šla jsem dolů po schodech a zpívala si, pravděpodobně trapně nahlas, protože jsem zapomněla, že máme hosty.
Když jsem vešla do kuchyně, píseň skončila, nastalo trapné ticho a zíralo na mě 8 lidí, kteří seděli kolem velkého stolu.
Bože, když jsem je uviděla, moje předsevzetí přivítat-a-usmívat-se, zmizelo.
Zčervenala jsem, odložila Ipod a sedla si vedle Jacobyho.
April vstoupila do místnosti. Držela sklenici a utírala ji utěrkou.
"Tady jsi, zlatíčko. Jacoby přestaň házet jídlo Novakovi, viděla jsem to. Robie, už jsem uklidila jídlo ze stolu. Něco ti připravím, dáš si palačinky?"
Palačinky… ne neměla jsem hlad.
"Ne díky, dám si toast." Odpověděla jsem a šla do kuchyně.
April dala ruce v bok.
"Nevážíš skoro nic. Musíš jíst víc než jen toasty." Křikla z jídelny.
"Nech ji, Ape." Řekl Jacoby s plnou pusou.
Vzala jsem toasty ze skříňky a dala je do toastovače, potom jsem se vrátila do jídelny. Nikdo tam neseděl. Pokrčila jsem rameny a sesunula se na křeslo před televizí.
Málem bych usnula, kdyby mě neprobral Jacobův smích. Přes sklo dveří jsem viděla, že je venku.
Povzdechla jsem si a natáhla se pro svůj černý kabát, který ležel na pohovce. Předníma dveřma jsem vyšla ven a dýchala svěží jarní vzduch. Chvíli jsem stála na schodech, potom jsem zamířila po chodníku směrem k lesu. Přešla jsem malý most, sledovala stromy, ale nedívala jsem se na cestu. Do někoho jsem narazila. Ustoupila jsem o tři kroky a nervózně jsem se na tu osobu podívala.
"Promiň." Řekla jsem nesměle.
Přede mnou stál chlapec… ne, muž, oblečený v bílém saku a modrých džínách, s blonďatým čírem. Vlastně byl docela hezký.
Zasmál se, jen mírně, skoro šeptem.
"To nic, taky jsem byl ve svém světě."
Usmála jsem se a pohlédla mu do očí. Byly až neuvěřitelně modré. Se zmateným výrazem se podíval do mých.
"Promiň." Řekla jsem znovu, v rozpacích.
Zasmál se.
"V pořádku."
"Tvé oči jsou tak… modré."
"Po otci." Lehce se usmál.
"To je hezké. No, musím jít…" Řekla jsem rychle. Nechtěla jsem se ztrapnit ještě víc, než už jsem se ztrapnila. Neuměla jsem mluvit s novými lidmi.
"Počkej." Řekl, popadl mě za paži a přitáhl zpátky k němu.
Šokovaně jsem se otočila a znovu se setkala s jeho pronikavýma očima.
"Co?" Řekla jsem a zvedla obočí.
"Jsi Jakova malá sestra, viď?"
No jistě "malá" setra.
"Rád předstírá, že jsem jeho malá sestra, ale ve skutečnosti jsem jen o 4 měsíce mladší než on."
Zasmál se.
"Aha. Myslel jsem, že máte dnes hosty, proč s nimi nejsi?"
"To ano," pokrčila jsem rameny- "Jen nejsem moc společenská osoba. Proč tam nejsi ty?" Řekla jsem a zvedla obočí.
"Nejsem společenská osoba" řekl.
Přikývla jsem a snažila se přijít na to, proč ho tohle téma přinutilo zatáhnout mě za paži a zastavit mě.
"Kam jsi šla? Než si to mě narazila."zeptal se a škádlivě se usmál.
"Jenom do lesa, na procházku."
"Nebudě ti vadit, když se k tobě připojím? Dlouho jsem tu nebyl a nemám ponětí, kde se teď nacházím."
"Jistě, můžeš se přidat."
Usmál se.
"Děkuju."
Šla jsem dál a on mě následoval.


by PRAYINGFIRARiOT
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Nobody Mrs. Nobody | Web | 4. srpna 2010 v 20:14 | Reagovat

ááááá je možný, abych se hned po prvním díle stala závislou? je to úžasný! :D krásně překládáš, mnohem líp než já ;) och těšim se na nějakou romantiku s Jayem :D a nemůžu se dočkat dalšího dílu!! :D

2 Naty Naty | 4. srpna 2010 v 22:20 | Reagovat

Ahoj . Můžu se zeptata co to píšeš? To od někaď překládáš, nebo si to vymýšlíš, je to dobrý =)

3 Adee Adee | Web | 5. srpna 2010 v 10:01 | Reagovat

[2]: Tož toto překládám :). Je to jedna anglická FF :)).

4 Majk666Death Majk666Death | 5. srpna 2010 v 11:25 | Reagovat

heej dobrý...  :D  5hvězdiček :D

5 Zombie~ Zombie~ | Web | 5. srpna 2010 v 22:20 | Reagovat

ahoj nechcela by si spriateliť?:D

6 Marký Leto SB Marký Leto SB | Web | 6. srpna 2010 v 15:01 | Reagovat

ahoj na mém blogu je SONK,tak se přihlašuj :)

7 Terrie.theKiller Terrie.theKiller | Web | 6. srpna 2010 v 15:51 | Reagovat

wow, to je dobrý!:) hezký překlad!:) taky jsem uvažovala, že bch psala něco podobnýho ale nevím .. :)
kažopádně, zrovna se chystám napsat nějaký ten článek!:D

8 andy andy | Web | 15. srpna 2010 v 18:20 | Reagovat

mám pocit že jsem ji viděla na quizille :) dobrý :)

9 Adee Adee | Web | 16. srpna 2010 v 12:38 | Reagovat

[8]: Jj, odtamtud je :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama