Pro blog

19. září 2010 v 18:26 | Adee
Dneska je divný den. Chci říct, byl včera úplněk nebo něco podobného, co by mi mohlo narušit spaní a já se díky tomu probudila s touhle divnou náladou? Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Víte, tenhle článek tu teď neměl být, protože ještě před pár hodinami jsem přemýšlela, jakým nejlepším způsobem bych mohla říct "sbohem". Sbohem tomuhle blogu a virtuálnímu světu, kterému jsem začala propadat čím dál více. Vždycky jsem na sebe chtěla být pyšná. Chtěla jsem si předsevzít, že něco udělám, něco změním a až se mi to povede, tak na sebe budu pyšná. Když jsem vyplnila všechny údaje, které po mě blog.cz chtěl a já klikla na "založit" nebo tak něco, už si to vážně nepamatuju, protože jsem to neudělala už pár měsíců, začalo něco nového. Začala moje virtuální část života. Je něco úplně jiného žít, vnímat, cítit a mluvit s lidmi z očí do očí, nebo jenom cvakat knoflíky na klávesnici s tím, že vás stejně nikdo nevidí, jaký máte výraz nebo co se dá vyčíst z vašich očí. Je hezké vymýšlet články a doufat, že je někdo ocení. Je docela fajn psát věci, o kterých s nikým nemůžu mluvit, protože to nikoho nezajímá. 
Jak ale můžu psát o věcech, které bych nikdy nevyslovila? Nikdy bych je nikomu neřekla a tady si je smí přečíst úplně každý?
Jak ještě můžu být tak klidná? Copak já vím, kdo sedí na druhé straně za monitorem a čte si pečlivě každý řádek? Copak vím, jestli někde v koutu, když tam nejsem, neprobírají každé mé slovo, které tu zvěčním?
Je pro mě tak snadné vypsat se ze všech pocitů, protože se pak cítím lehčí. Když lidé o těch věcech ví, dokážou mě potom pochopit. Všechno je pak snazší. Ale jak mám vysvětlovat spolužákům, rodičům nebo komukoli jinému, své názory, myšlenky, když mě ani trochu neznají? Když ví jenom to, co jim řeknu? 
Vždycky jsem chtěla mít kamarády, co by mě chápali. Vždyť já z části mám, ale pořád jsou věci, které dokážu napsat jenom sem. Protože tady se pak necítím trapně, protože tohle má být můj "deník", protože tady nemusím čekat odpověď. 
Jak by se ve skutečnosti tvářila osoba, které bych řekla vše, co si myslím, co cítím a jak žiju? 

Touhle osobou je pro mě blog a z části všichni, kdo ho čtou a nechají komentář. 
Co bych ale dělala bez blogu, bez deníku, bez svého místa kam se můžu schovat?
A kde je ta hranice mezi věcmi, které můžu říct a věcmi, které napíšu. Co když jednoho dne pomyslnou hranici, čáru, cokoli co odděluje tyhle dva světy překročím? 
Jsem ráda, že sem můžu chodit schovat, ale co když mi tenhle svět někdo zničí? Přijdu do školy, kamkoli, a budou si na mě ukazovat, používat moje slova a volat: to je ta, co si naivně myslela, že našla místo, kam se schová.

Ach panebože, kdokoli z vás, koho tak strašně nenávidím a už jen vydržet těch pitomých pár hodin s váma v jedné místosti mi stojí hrozně velké úsilí, kdokoliv to čtete, prosím vás, neničte mi to tu. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zombie~ Zombie~ | Web | 20. září 2010 v 15:26 | Reagovat

úplne ťa chápem...tiež keď proste potrebujem dať svetu najavu čo ma srdí tak idem na blog...ale ja osobne (skoro) nikdy nepíšem priamo...väčšinou píšem o "niečom" ale o čom konreetnom to nedávam najavo.Pretože ako už ty hovoríš tak nikdy nevieme kto sedí na druhej strane.Tak ja som to zčasti takto vyriešila.Potom možno podaktorý ani neviete že čo som tým článkom chcela povedať ale ja hneď jak klknem na zverejniť mi ako keby padne kameň zo srdca. :) A vy,úplne cudzí ludia ktorých skoro ani nepoznám ma dokážete podporiť. :) Preto mám blog tak rada. :) A vás(teraz hovorím všeobecne o SB a tak :D) tiež. :)

2 nasty. nasty. | 20. září 2010 v 18:03 | Reagovat

no! nechápu jak může někdo psát tak krásně články?!
víš co?! poslední dobou mám taky tenhle strach. jako jestli to čtou nebo budou číst lidi z třídy to mi je úplně jedno.. poslední dobou, když tak sleduju jak se oni chovaj, jsem ráda za to jaká jsem. ale horší to je jestli to budou číst nebo teda čtou lidi, který znám mimo školu. možná víš, že se občas 'hádám' s jednou kámoškou, která i chodí na můj blog a tak se právě poslední dobou i bojím, že aby semi jakože pomstila nebo něco tak prostě někde 'zveřejní' můj blog.. protože ona toho je schopná. poslendí dobou jsem i přemejšlela, že bych změnila adresu a tak. přece jenom taky se bojím, že půjdu někde tady po ulici a budou si na mě ukazovat prstem a blablabla.. ale nadruhou stranu. ten blog už mám jak dlouho a pokaždý když napíšu článek a .. nevím týo citím se líp. je to jakoby kousek mýho já když to řeknu takhle blbě :D a pak si stejně nakonec řeknu, že kvůli ní to měnit přece nebudu.. a tak to je pořád dokola. ŠTVE MĚ TO! :D
ježiši víš co?! :D ignoruj tenhle komentář. víš přeci, jak mám dneska psací náladu a píšu hovadiny už i sem. já vím, že si tenhle komentář nepochopila, protože já.. tak ne :D jenom jsem chtěla napsat, že st ímhle článek naprosto 'soucítím' :D:D :)

3 Marký Leto Marký Leto | Web | 20. září 2010 v 18:49 | Reagovat

tyjo to sou romány :D

4 lenik6277 lenik6277 | Web | 20. září 2010 v 19:39 | Reagovat

Já absolutně neřeším, kdo chodí ke mně na blog nebo ne. Je to MŮJ blog a můžu si tam vylévat srdce a psát zážitky. Pokuď si to někdo přečtě, pochopí mě a nechá komentář, ještě lépe. Neřeším, jestli to čte někdo ze spolužáků, někdo z mého okolí nebo tak. Možná by mi jen vadilo, kdyby to četla rodina. Jsem to prostě JÁ a je to něco ze mě. Je to moje pravá tvář, tak ať ji každý vidí ;-)

5 El El | Web | 20. září 2010 v 22:27 | Reagovat

tohle jsem jednu dobu taky řešila. a fakt hodně. ale už mě to prostě nebaví. jestli si to někdo z mýho okolí přečte nebo ne.. tak ať. samozřejmě svůj blog nevystavuju všem na oči :D ale už se ani nesnažim ho nějak skrejvat, nebo tak.
Jestli se mi někdy někdo bude vysmívat, za to, co píšu na svůj blog, tak mi může klidně políbit - víšco - :D
Protože počítám s tím, že moji nejbližší přátelé by se mi nikdy nevysmáli do ksichtu, ani za zádama. a pokud ano, nejsou to přátele, žejo.
Uh, tak jo.. teď už sice nevím, co to melu.. a ani, jestli to je k tématu, protože ten článek jsem četla včera.. no ale tak... :D
jinak.. mohla jsem si odpustit ty kecy, protože komentář nademnou je přesně to pravý ořechový. :D

6 MaKi MaKi | Web | 22. září 2010 v 12:07 | Reagovat

Obdivuju lidi co dokáží napsat takový to odstavec a ještě s takováma silnýma slovama. Já nevím mno já tenhle problém nikdy neřešila bo můj blog nikdy nefungoval jako deníček. Asi taky proto že by to mohl číst kdokoliv. A to není dobrý. Ale pravda je že se můžeš na blogu vypsat a uleví se ti. A ještě lepší pocit pak máš když tě někdo pochopí a třeba ti i pomůže :)

7 Veeendeee Veeendeee | Web | 26. září 2010 v 10:00 | Reagovat

Ještě není novej dess ? xD

8 Miška*Leto Sbéé Miška*Leto Sbéé | E-mail | Web | 26. září 2010 v 21:39 | Reagovat

Páni.. obdivuji tě.
Napsala jsi to vážně dobře! Chápu tě a z části s tebou naprosto souhlasím!

9 vendys vendys | E-mail | Web | 27. září 2010 v 9:33 | Reagovat

hlavně nás tu NENECHÁVEJ!
Poslední týdny jsem neměla vůbec na nic čas :( a teď když pročítám ty články co jsi napsala. ...

Já na svůj blog taky píšu "AŽ MOC" ... A STRACH TU JE ŽE NĚJAKÁM MRŠKA MI NA NĚJ VLEZE :( njn,... chtělo by to strčit si blog pod heslo :(((

hlavně nás neopouštěj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama