Here we are at the start, I can feel the beating of our hearts, CHAPTER ONE

20. prosince 2010 v 19:30 | Adee |  Here we are at the start, I can feel the beating of our hearts
Nesmějte se! Tohle jsem chtěla začít psát už dávno, ale nějak jsem se nemohla rozhoupat. Je to prostě jenom výplod mojí fantazie, nemusíte to číst. 
No, já nevím, co k tomu mám říct. 
Asi jsem se zbláznila :D.

~CHAPTER ONE~
Seděla jsem na sedadle spolujezdce v černém taxíku. Byla jsem unavená z dlouhého letu a těšila jsem se do hotelu. Těšila jsem se jednak na měkoučkou postel a taky na partu skvělých lidí, za kterýma jsem přiletěla.
Měla jsem s nimi být už dávno, ale na poslední chvíli mi bylo oznámeno, že přednáška, která se měla konat příští rok, se bude konat ještě letos. Byla jsem docela zklamaná, protože místo toho, abych si po náročném roce konečně užila nějakou tu pohodu u moře, musela jsem zůstat. Nechtěla jsem přátelům kazit začátek dovolené, a tak jsme se domluvili, že za nimi doletím hned, jak to bude možné.

"Je to ještě daleko?" zeptala jsem se taxikáře a podívala se z okénka ven.
"Už jen několik minut. Spěcháte?" zeptal se.
"Ne, jen jsem unavená, nemůžu se dočkat hotelu." odpověděla jsem a zaposlouchala se do písničky v rádiu. Byla docela dobrá, ačkoliv kapelu, od které byla, jsem neznala.
Přejeli jsme ještě pár křižovatek a byli jsme na místě.
Zaplatila jsem za jízdu a počkala, až mi taxikář vyndá má zavazadla z kufru. Zatím jsem se rozhlížela kolem sebe a snažila se nasát tu krásnou atmosféru volných dnů, které mě čekaly.
Na ulicích moc lidí nebylo, ani jsem se nedivila. Ani já bych před půlnocí nevystrčila nos z domu.
Popadla jsem svoje kufry a zamířila ke dveřím. Prošla jsem dovnitř a zastavila se před recepcí. Nikdo za ní nebyl. Nebyla jsem si jistá, jestli je to z důvodu, že už bylo tak pozdě, anebo si recepční někam odskočila. Nechtělo se mi nikoho shánět ani moc dlouho čekat, a tak jsem sáhla do kapsy a vytáhla mobil. Dostala jsem se do rubriky přijatých zpráv a přečetla jsem si vzkaz od Amy, který mi poslala pár dní zpátky.
-Pokoj číslo 95. Těším se na tebe.-
Vlezla jsem do výtahu a podívala se na plánek hotelu, kde bylo napsáno, jaký pokoj se nachází ve kterém patře. Zjistila jsem, že 95 je ve druhém. Zmáčkla jsem knoflík s červenou dvojkou a čekala, až tam výtah dojede.
S cinknutím se otevřely dveře a já vstoupila do spoře osvětlené chodby. Hledala jsem náš pokoj. Devadesát tři.. devadesát pět- chtěla jsem Amy trochu probudit, protože už určitě spala a tak jsem zabušila na dveře a prudce je otevřela.
"Hůůůů." houkla jsem "Tak jsem ta-"
Nemohla jsem doříct větu, protože jsem málem omdlela. Stála jsem naproti obrovské posteli, na které se válela spousta oblečení a papírů. Mezi tím vším seděl nějaký muž a vypadal ještě vyděšeněji než já.
"Pa-pardon. Já, asi jsem si spletla pokoj." cítila jsem se hrozně trapně. Udělala mi to Amy naschvál? Bláznivá by na to byla dost.
"Hrozně jsem se leknul. Máš zajímavý způsob vcházení do cizích pokojů." zasmál se. Nemohla jsem od něj odtrhnou oči.
"Pardon." zahuhlala jsem a rychle opustila jeho pokoj. Zavřela jsem dveře a zhluboka se nadechla. Jestli mě nezabilo tohle, tak už přežiju všechno, řekla jsem si v duchu.
Popadla jsem telefon a vyhledala v seznamu kontaktů číslo na Amy.
Chvíli telefon vyzváněl a potom se ozval rozespalý hlas.
"Sophie? Děje se něco?"
"Já ti dám, jestli se něco děje! Jasně, že se děje, jsem v hotelu a právě jsem vtrhla do úplně cizího pokoje s číslem, který si mě poslala." hudrovala jsem do telefonu a přecházela po chodbě.
Amy se začala smát.
"Na jakém jsi patře?" zeptala se.
"Druhém. Okamžitě pro mě přijď nebo půjdu a otevřu to okno, co tu je. A nechtěj vědět, co udělám potom! Já tě asi uškrtím."
Bylo mi trapně, hodně trapně. Chtěla jsem si udělat z Amy legraci a vtrhnout do jejího pokoje jako velká voda, ale vypadalo to, že spíš ona si ze mě dělala blázny.

Uslyšela jsem klapot bot. Někdo šel po schodech.
Stála jsem jak blázen uprostřed tmavé chodby a čekala na spasení.
"Co tu tak stojíš?"
Otočila jsem se po hlase. Stála jsem tváří v tvář nějakému muži. Byl trochu vyšší než já. Usmíval se.
"Já.. já tady čekám." zakoktala jsem. Nesnášela jsem mluvit s cizími lidmi. Nejradši bych se jako ježek stočila do kuličky a odkutálela se někam do rohu.
"Ooo.Na mě?"
"Sophieee?" Konečně. Záchrana přišla v pravou chvíli. Z výtahu vystoupila Amy a hnala se ke mně.
"Ne.Na ní." ukázala jsem na Amy, která už přišla až k nám.
"No Sophie? Vzbudíš mě, já spěchám, abys dlouho nečekala, a ty sis tu klidně našla zábavu. Mohla jsem ještě spát." zahudrovala Amy naoko uraženě.
"Ale prosím tě!" plácla jsem jí přátelsky do zad.
Otočila jsem se na toho muže a zamumlala jsem "Dobrou noc." Popostrkovala jsem Amy, která se něčemu hihňala, k výtahu.
"Sladké sny." slyšela jsem ještě za sebou. Pak se za ním zavřely dveře.

?? XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marký Leto Marký Leto | Web | 21. prosince 2010 v 14:28 | Reagovat

juj to je super

2 Zombie~ Zombie~ | Web | 21. prosince 2010 v 21:08 | Reagovat

dobré to je :D mám taký tušák že ten muž na posteli bol jared a ten na chodne buď shannon alebo tomo :D:D

3 MaKi MaKi | Web | 21. prosince 2010 v 21:17 | Reagovat

Nooo tak jsem to s chutí přečetla a teď chci vědět kdo byli ti chlapci ju? :D

4 Majk666Death Majk666Death | Web | 22. prosince 2010 v 9:06 | Reagovat

dobré ty :D  (beztak to bude Jára :D)

5 Veeendeee Veeendeee | Web | 22. prosince 2010 v 18:28 | Reagovat

xD sázím že ten na chodbě bude Jára xD

6 nikusha nikusha | Web | 23. prosince 2010 v 22:22 | Reagovat

Tak kterej je kterej? :D

7 MaKi MaKi | Web | 24. prosince 2010 v 11:54 | Reagovat

KRÁSNÉ VÁNOCE

8 Katie Leto Katie Leto | Web | 24. prosince 2010 v 16:37 | Reagovat

Merry Christmas ♥

9 my-echelon-stories my-echelon-stories | Web | 10. ledna 2011 v 21:01 | Reagovat

jéémine mamine... trapáás...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama