Here we are at the start, I can feel the beating of our hearts, CHAPTER TWO

26. prosince 2010 v 19:58 | Adee |  Here we are at the start, I can feel the beating of our hearts
Tak druhá kapitola. Trochu nudná, ale slibuju, že to příště bude lepší :).

Amy odemkla dveře od našeho pokoje a vešly jsem dovnitř. Všechna svá zavazadla jsem uklidila do skříně, protože jsem byla tak unavená, že jsem sebou dokázala akorát tak plácnout na postel.
"Nemysli si, že ti to jen tak zapomenu. Teď jsem fakt unavená, ale počkej ráno!" zahrozila jsem Amy.
Amy se na mě zazubila a pokývala hlavou. "Do rána na to zapomeneš, takže než usneš, Růženko, řekni mi, jak to bylo."

"Jo jasně, zapomeň na to! Nejsem tu proto, aby sis ze mě dělala legraci." zívla jsem.
"Přísahám, že se nebudu smát!"
"Fajn. Dole v recepci nikdo nebyl, tak jsem si přečetla tu esemesku, co si mi poslala asi před třemi dny. A když jsem dojela do druhého patra a zabušila jsem na dveře, vzala jsem za kliku.." schovala jsem hlavu pod polštář.
"A dál?" zeptala se Amy zvědavě.
"A řekla jsem "Hůůů… tak jsem tady." Když jsem na posteli neuviděla tvojí rozespalou tvář, ale nějakýho chlapa, málem mě trefil šlak."
Amy vyprskla smíchy. "Promiň, to jen…" začala se znovu smát. "Když si představím, jak ses musela tvářit."
"Hahaha. Tak jsem tě pobavila a teď dobrou." Otočila jsem se na bok a dělala jsem, že chci spát.
Ale nemohla jsem vůbec usnout. Ať už jsem si lehla, jak jsem chtěla, pořád jsem byla vzhůru. Zírala jsem do stropu.

Možná jsem přeci jenom na chvíli usnula, protože když jsem se vzbudila, byla jsem v pokoji sama. Vstala jsem a šla se podívat k oknu. Bylo ráno. Slunce ještě nebylo tak vysoko, takže jsem usoudila, že nemůže být více než deset hodin.
V zámku zarachotil klíč a dveře se otevřely.
"Dobré ráno. Myslela jsem, že si dnes přispíš." vešla dovnitř Amy a nesla v ruce tašku. Vzala jsem jí ji z ruky a podívala se dovnitř. Cigarety a noviny, to mě mohlo napadnout. Amy nevydržela bez své denní drogy ani pár minut.
"Chtěla jsem si zapálit a pak si jít ještě lehnout, jenže mě nedošlo, že jsem včera měla poslední. Ale venku je hezky." sedla si na postel.
"Byla si už na snídani?" zeptala jsem se, když jsem si česala vlasy.
"Ne, nemám hlad. Můžeme jít až na oběd." vytáhla z krabičky cigaretu a zapálila si.
"Je tu dovoleno kouřit?" pozvedla jsem obočí. Určitě to bylo zakázáno, ale Amy s radostí všechny zákazy porušovala.
"Nevím, asi ne, ale nějaký hloupý zákaz mi může, víš co…" otevřela okno.
"Dej mi jednu, prosím." udělala jsem na ní psí oči.
"Ale jen jednu, nehodlám zase zítra vstávat!" podávala mi krabičku a zapalovač.
"Nejsem jak ty." vyplázla jsem na ní jazyk.
Vybalila jsem si všechny svoje věci z kufrů s narovnala je do skříňky. Měla jsem docela hlad. "Nepůjdeš semnou na tu snídani?" zeptala jsem se Amy, která byla začtená do novin, které si ráno koupila.
"Ale jo, počkej jenom, tady si něco dočtu." zvedla hlavu od článku, ale hned nato ji zase sklonila.
"Co tam píšou zajímavého? Jak kouření škodí zdraví? To přece víme, nemusíš to číst."
"Ale kuš! Tady píšou, že letošní zima přinese spousty sněhu." řekla s kamennou tváří.
Vyprskla jsem smíchy. Počasí bylo totiž to poslední, co by ji mohlo zajímat.
"Hejbni nebo umřu hlady." popoháněla jsem ji, když hledala mikinu a telefon.
"Otesánku. Sněd sem mámu, tátu, bábu a tebe taky sním!" řekla hlubokým hlasem a zakoulela očima.
Vešly jsme z pokoje na chodbu a já si zase vzpomněla na včerejší večer.
"Vlastně si mi ještě neřekla, proč si mi poslala špatný číslo pokoje."
"Oni nám na recepci řekli, že bude mít 95, tak jsem ti to hned napsala, jenže pak se nám omlouvali, že to spletli a dali dám 198. Myslela jsem si, že na recepci je někdo pořád, takže tě nenechá projít, aniž bys řekla, kam jdeš a kdo jsi."
"Jeden myslel.." zavrtěla jsem hlavou a nastoupila do výtahu.
Místo toho, aby se výtah zastavil až v přízemí, zastavil se už ve druhém patře, což naznačovalo, že chce někdo přistoupit.
Obrátila jsem oči v sloup a Amy se zasmála.
Dveře se s cinknutím otevřely a dovnitř vstoupili dva muži.
Zarazila jsem se, protože jsem je okamžitě poznala.
No super, tohle jsem si vážně hrozně moc přála, pomyslela jsem si v duchu.
"Dobré ráno." řekl ten vyšší a usmál se.
"Dobré." řekly jsme s Amy nastejno a já koukala do země. Včera jsem se ztrapnila dost, víc jsem to už neměla zapotřebí.

Btw. Náš Jarede, přeju ti všechno nejlepší k těm tvým dnešním narozeninám:). A vůbec nevypadáš na 39 :P.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marký Leto Marký Leto | Web | 26. prosince 2010 v 21:25 | Reagovat

páni to je fakt báječná storka ^^....A taky našemu Mr.Letovi přeji vše nej

2 Zombie~ Zombie~ | Web | 27. prosince 2010 v 13:58 | Reagovat

fajne teším sa na ďalší diel :)
Jo a všetko naj, pripájam sa :)

3 MaKi MaKi | Web | 27. prosince 2010 v 16:59 | Reagovat

Teda to se nám to hezky rýsuje :D Dodatečně se připojuji k přání!

4 Terrie.theKiller Terrie.theKiller | Web | 29. prosince 2010 v 17:04 | Reagovat

:D :D
Jsem ráda, žes s tím začala :) líbí se mi to :) a těším se dál... kuřáku :D :D
Piš dál.. těším se na pokračko :)

5 Katie Leto Katie Leto | Web | 31. prosince 2010 v 18:23 | Reagovat

happy New Year :-)

6 MaKi MaKi | Web | 2. ledna 2011 v 19:25 | Reagovat

Vše nej do toho novýho roku,jj musíme doufat že nás navštíví!

7 my-echelon-stories my-echelon-stories | Web | 10. ledna 2011 v 21:06 | Reagovat

táák to bol trapááás...:) budeš ešte pokračovať, že?????

8 anyssek98 anyssek98 | Web | 13. ledna 2011 v 17:46 | Reagovat

Je to fajn, ale nějak mě zmátlo, že to nenavazuje na ten první díl...jsem...zmatená... No na to se vykašli, je to senzace :D!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama