Bez názvu (zatím :D)

9. ledna 2011 v 20:03 | Adee
Jednou večer mě chytla psavá nálada a toto jsem vytvořila. Zatím nevím, jestli to nechám neukončené a nebo se pokusím spát dál. Každopádně jsem se s vámi chtěla podělit :).
Tak snad se vám to bude líbit. 

Začal mi zvonit telefon, ale protože jsem v obou rukách držela tašky s nákupem, a přístroj byl zahrabaný někde hluboko v kabelce, nechala jsem ho vyzvánět.
Ticho, buď už zticha, říkala jsem si pro sebe.
Vyšla jsem schody až do nejvyššího patra, položila tašky na zem a začala hledat v kabelce klíče. V tom se otevřely dveře.

"Slyšela jsem někoho jít po schodech, a když se dlouho nic nedělo, bylo mi hned jasné, že zase hledáš klíče." usmívala se na mě Amy, má kamarádka, a brala tašky do kuchyně.
"Nezlobil tě Jack moc?" zeptala jsem se jí a začala vyndávat jídlo z tašek.
"Byl moc hodný, chvíli si hrál, ale pak se chtěl dívat na pohádky, tak jsem mu pustila Toma a Jerryho, jak si mi řekla. No a u toho usnul. Je to zlatíčko. Asi po tátovi, viď?" mrkla na mě.
Ztuhla jsem a prudce se napřímila.
Vzpomínka na Jackova otce zabolela.
"Promiň, to mi ulítlo." omlouvala se Amy. "Nechtěla jsem. Vím, že tě to moc bolí." položila mi ruku na rameno. "Vždycky tu budu pro tebe."
"Půjdu se podívat na Jacka. Mohla bys, prosím tě, uklidit ten zbytek." Dalo mi docela zabrat, než jsem mohla něco říct. V očích mě pálily slzy, div se mě neklepala brada.
"Jistě." přikývla a já jsem opustila místnost.
Otevřela jsem potichu dveře do obývacího pokoje, protože jsem nechtěla Jacka probudit. Ležel na gauči přikrytý peřinkou a doopravdy spal. Ztišila jsem televizi na minimum a vrátila se zpátky do kuchyně.

Ozval se zvonek. Zrovna jsme s Amy seděly u stolku a pili čaj. Lekla jsem se a chtěla vstát a jít otevřít, ale Amy mě zadržela. "Já tam dojdu, jen seď."
Slyšela jsem ze síně hlasy, ale dovnitř nikdo nepřicházel. Byla jsem zvědavá a tak jsem vstala a šla za nimi.
"Co tu chceš?" slyšela jsem ptát se Amy. "Jestli si myslíš, že si sem jen tak přijedeš, skoro po roce a půl, slyšíš, po roce a půl, a všechno bude jako kdysi." "Ne, nepustím tě dovnitř. Radši běž, já si něco vymyslím!"
Bála jsem se vyjít z kuchyně. Bála jsem se, kdo bude stát v síni. Dodala jsem si odvahy a vkročila do síňky.
No jistě!

"Jarede?"
"Sophie, já to vyřídím." zadržela mě Amy. Nemohla jsme věřit svým očím. Ta chvíle, v kterou jsem doufala celé poslední měsíce, byla tady a já jsem se najednou necítila připravená.
"Pojď dál." zamumlala jsem. Amy povytáhla obočí, věděla jsem přesně, co si myslí.
Zavrtěla jsem na ní hlavou, aby to nechala být, a šla do kuchyně.
"Proč jsi tady?" zeptala jsem se, když se posadil.
"Sophie, víš, už je pozdě, já půjdu, pomůžeš mi prosím tě s těma knížkama do auta?" zeptala se Amy. Knížky ale byly jen ubohá záminka, aby semnou mohla mluvit.
"Dobře. Počkáš tu, viď?" podívala jsem se na něho. Přikývl.
Šla jsem se podívat do obývacího pokoje, jestli Jack ještě spí. Spal a tak jsem vzala ze skříně tašku s knížkami, které si Amy chtěla půjčit.
"Mám je, tak pojď." řekla jsem Amy ve dveřích od kuchyně a šla si do síně pro kabát. Amy šla za mnou.
Když jsme se obuly a zavřely dveře od bytu, spustila. "Děláš si srandu Sophie? Ty si nepamatuješ, jak ti bylo?"
"Klid. Nevím, co chce, promluvím s ním a tím to končí!" řekla jsem a podala Amy tašku s knihami, aby je mohla dát do kufru auta.
"Já tomu nevěřím. Tolik ti ublížil! Ví o Jackovi?" zeptala se Amy a založila ruce v bok.
"Ticho!" podívala jsem se na ní a zavrtěla hlavou. "Nemluv o tom. Neví to a nikdy se to nedozví, slyšíš mě? Nikdy!"
"Nebuď hysterická! Není to od tebe fér, měla bys mu to říct! Je to jeho otec proboha!" vykřikla Amy. Přiskočila jsem k ní a zakryla jí rukou pusu.
"Ticho prosím tě, to mu to můžu jít říct rovnou, když to tady vykřikuješ na celou ulici!"
"Myslíš si, že ho to nenapadne? Myslíš si, že bude pořád sedět jenom v kuchyni? Zapomněla jsi na ty doby, kdy u tebe byl skoro pořád? Nehli jste se jeden od druhého! Třeba ty časy chce zpátky!" rozčílila se Amy. Neměla ale důvod, já ho neopustila jako on mě. A ještě k tomu bezdůvodně.
"Já nevím, co mám dělat!" měla jsem slzy v očích. Amy ke mně přistoupila a objala mě.
"Drž se Sophie!" zašeptala a šla k autu.

Vracela jsem se zpátky do bytu. Šla jsem pomalu, jak nejvíce to šlo. Snažila jsem se všechny problémy oddálit.
Odemkla jsem dveře, zula si boty, svlékla kabát a byla připravená na smrt.
Nemohla jsem se mu ani podívat do očí. Ne po těch letech.
Vstoupila jsem do kuchyně. Seděl pořád na stejném místě a díval se přímo na mě. Srdce mi poskočilo.
"Chyběla jsi mi" zašeptal.
Zatočila se mi hlava. Dělal jako by nic. Jako by mě nikdy neopustil. Na jednu stranu jsem byla naštvaná, protože jsem kvůli němu spoustu nocí probrečela a spoustu dní seděla jen tak na židli a koukala do prázdna. Všechno bylo tak jiné, když odešel.
A pak, když se narodil Jack. Jack se stejně modrýma očima, které mě ho tak moc připomínaly.
"Chtěl bych ti něco říct." pokračoval, když viděl, že nic neříkám. Podívala jsem se mu do očí a čekala, co řekne.
Vstal a přistoupil ke mně. Podívala jsem se stranou. Byl tak blízko, že jsem to nemohla vydržet. Ustoupila jsem o jeden krok dozadu.
"Opustil jsi mě." řekla jsem potichu. V očích jsem měla zase slzy.
"Nemohl jsem jinak." řekl a podíval se na mě.
"Tak proč jsi zase tady?"
"Protože jsem to už nemohl vydržet. Snažil jsem se zapomenout, protože jsem se na lásku necítil připravený, ale už to nejde. Nejde zapomenout, nejde žít někde jinde, bez tebe." zašeptal.
Začala jsem brečet. Nevěděla jsem, jestli to byly slzy štěstí nebo smutku, každopádně se ve mně mísily dva naprosto odlišné pocity.
Jeden špatný, protože jsem mu stále ještě nedokázala odpustit, že odešel a nechal mě samotnou, že odešel bez rozloučení, že se rok a půl neozval.
Druhý pocit byl lepší, byla jsem ráda, že se vrátil, a že mi řekl to, co mi řekl.
Když už jsem chtěla něco říct, ozval se Jack. Vzbudil se.
Proběhla jsem síňkou a vešla do obývacího pokoje. Jack pořád brečel, bál se sám. Přišla jsem až k pohovce, kde ležel a vzala ho do náruče.
Na zádech jsem cítila pohled.
"Šššššš, miláčku, už jsem u tebe, neboj se, zlatíčko." utěšovala jsem Jacka, který ještě pořád plakal.
Otočila jsem se na Jareda. Vypadal dost vyděšeně.
"Sophie" koktal.
"Ne." zadržela jsem ho. "Není to tak." Zapřela jsem.
"Kde, kde má tátu?" zeptal se a přišel blíž.
"On, on ho nechtěl. Nemohla jsem ale jinak, Jack je to nejlepší, co v životě mám." usmála jsem se na Jacka, který se už uklidnil a měl hlavu položenou na mám rameni.
"To je mi moc líto, Sophie. Můžu?" zeptal se a natáhl ruce.
"Ano, ale nevím, jak to dlouho vydrží. Bojí se cizích lidí." Vzal si Jacka do náruče, ten ale začal popotahovat a natahovat ruce zpátky ke mně.
"Neboj se." usmál se na Jacka Jared.

Huh? Tohle jsem vyplodila cca za třičtvrtě hodinky. 
Ale už se mi rýsuje pokračování, takže se do toho asi pustím. 
Každopádně s hodně věřím, že dokážu psát zároveň 2 povídky XD (+ třetí, kterou nikde zveřejňovat nehodlám :D). Achjo, jednou něco začnu psát a už nikdy nepřestanu :DD.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 děda děda | 10. ledna 2011 v 16:20 | Reagovat

já chci pokračování!!!! :D xD

2 my-echelon-stories my-echelon-stories | Web | 10. ledna 2011 v 17:05 | Reagovat

Prosíím prosíím prosíím Pokračuj...:) je to úžasné...:)

3 Marký Leto Marký Leto | Web | 10. ledna 2011 v 17:30 | Reagovat

Néé musíš pokračovat,je to dokonalýý!!

4 Miška*Leto Sbéé Miška*Leto Sbéé | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 18:27 | Reagovat

...pokračování,, :D
A mimo téma.. máš dokonalý design <3

5 maky maky | Web | 11. ledna 2011 v 20:50 | Reagovat

Mám se do toho pouštět když je to zatím bez názvu?! Víš abych se do toho nezačetla a pak by nebylo pokračování))

6 anyssek98 anyssek98 | Web | 13. ledna 2011 v 17:39 | Reagovat

Je to vážně skvěle napsané...Tak čtivou věc jsem neviděla od doby co jsem dočetla Stephenii Meyerovou...je to fakt luxusní, nepočítaje to, že to téma bylo už párkrát použito...nemůžu si to vynachválit...vážně skvělý...

7 xyz xyz | 13. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

pls pokračko!! :) začína to fakt dobre bola by skoda nedokončiť to :)

8 Veeendeee Veeendeee | Web | 24. ledna 2011 v 16:27 | Reagovat

Wůůůůůhůůůů ! Tak to je to nej co jsem četla, jestli skončíš tak uvidíš x(((( x) xP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama